Nejlepší kováři z Mount Joerlaku se dokáží shodnout pouze v jediném – a to že roh magnocera je mnohem vzácnější než jakákoliv slitina. Největší a nejostřejší ze všech těchto rohů patří stvoření, které nazývají Magnus. Po půl generace nabodával Magnus na svůj roh zloděje, kteří měli zálusk na poklady jeho rodu. Pokaždé se vracel s kopyty a rohem zbarvenými doruda, až nejvyšší matka rozhodla, že se celý rod vydá hledat útočiště na sever za stín hor. Magnus, který při obraně svého lidu nikdy nezklamal, se ušklíbl. Rozhodl, že magnoceři zůstanou, neb magnocerus nevěří na náhody... a už nikdy nemění svoje rozhodnutí.

Ale když hora Mount Joerlak bez varování vybuchla a erupce pohltila polovinu rodu v ohni a popelu, Magnus konečně polevil. Všichni, kdo přežili, se vydali na sever, dokud nenarazili na blokádu hlídanou stovkami lovců ozbrojených luky a ocelí. Magnus ovšem nebyl zaskočen. Se svými nejdivočejšími bratry a sestrami se rozběhl proti nepřátelům a bojovali s takovou zuřivostí, že se jí mohla vyrovnat pouze oheň plivající hora, kterou nechali v dáli za sebou. Mezitím magnocerští stařešinové, matky a telata zmizeli v závějích. O tom, co se stalo dále, se kováři pouze dohadují.

Někteří říkají, že se Magnus setkal znovu se svým rodem, zatímco ostatní tvrdí, že utržil smrtelné rány a jeho život vypršel vedle těla nejvyšší matky. Ovšem žádná z těchto teorií není správná. Magnus přislíbil, že se ke svému rodu vrátí... ale pouze až najde ty, kteří byli zodpovědní za výbuch hory Mount Joerlak, a bude se dívat, jak umírají na jeho rohu... neb magnocerus nevěří na náhody.