Rigwarl, tvor známý jednak pro své rvačky s největšími a nejzlejšími samozvanými bojovníky, které mohl najít, a jednak také pro to, že se nikdy k nikomu v boji neotočil zády. Opilým davem byl kdysi pokřtěn na Bristlebacka a od té doby prošel snad každým ringem v každé hospodě mezi Slomem a Elze. Jednou si jeho talentu povšiml barman, který sháněl vyhazovače. A tak byl za pár tupláků Bristleback najat na vybírání dluhů, udržování pořádku a občasné zlomení jedné nebo dvou nohou (nebo pěti, to v případě jednoho nešťastného pavoukoše).

Po noci plné veselí, kdy bylo na zdraví ublíženo jak jednomu nespořádanému štamgastovi, tak jeho játrům, nalezl Bristleback soupeře sobě rovného. Začalo to prý tím, že Bristleback ze sebe opile vypravil: „Vaše kly mě uráží, pane,“ a svou nedokonale promyšlenou větu směřoval na obzvláště velkého návštěvníka ze severských plání, od kterého měl vybrat jeho dluh. Následovala rvačka století. Přidal se další tucet rváčů. Ani jedna židle nezůstala netknutá a na konci došlo k nemožnému: dluh zůstal nezaplacen. Během následujících týdnů si Bristleback vyléčil svá zranění a jeho ostny narostly zpět. Vymahačova čest je však ošemetná věc. Rozhodl se zaplatit dluh ze svého a vydal se na sever za pomstou. A také udělal něco, na co do té doby nikdy ani nepomyslel: začal trénovat. Během tréninku učinil překvapivý objev. Když ohýbal jeden ze svých ostnů, celou jeho tvář zaplnil zlomyslný úsměv. Otočit se k někomu zády v boji by mu přeci jen nemuselo být na škodu.