V Kyselinových džunglích na ostrově Jidi všem stvořením ve vnitřnostech bublá kyselina a v žilách protéká jed. Vůbec nezáleží na tom, jestli se tato stvoření jen tak prohání, lezou nebo se snáší mezi světélkujícími výhonky, z nichž odkapává žíravá míza. A i v tomto toxickém zvěřinci je Venomancer uznáván jako ten nejjedovatější. Před dávnými věky kořenář jménem Lesale přeplavil Fradjský záliv na svém člunu, když hledal účinné výtažky, které by mohly být extrahovány z kůry a kořenů. Místo toho však nalezl ztělesněnou noční můru. Po deseti kilometrech v džungli Jidi se Lesale setkal s ještěrem kamuflovaným za epifyta. Lesale do něj omylem šťouchl a byl uštknut. V zoufalství použil svou částečnou znalost místního rostlinného bohatství a smíchal jed (jemně přiškrceného) ještěra s nektarem orchideje obranné, aby smísil protijed. Chvilku předtím, než se ho úplně zmocnila černá paralýza, do sebe vstříkl skrze trn orchideje protijed a okamžitě upadl do bezvědomí.

O sedmnáct let později se na místě, kde skonal, něco rozvířilo a vyplivlo výsledek dlouhé akumulace humusu: Venomancera. Nyní už nebyl kořenářem Lesalem, nýbrž smrtonošem Lesalem. Jeho mysl byla vymazána a jeho maso bylo stráveno a nahrazeno novým typem hmoty. Hmoty, která vznikla spojením jedu ještěra s otráveným povrchem orchideje. Kyselinové džungle ostrova Jidi poznaly nového pána. Takového, u kterého i ti nejkrutější predátoři brzy pochopili, že aby si zachránili své mrzké životy, musí se buď sklonit, nebo zahrabat. Ponurý ostrov se pro něj však časem ukázal jako příliš omezující a také ho odtud táhla jakási vnitřní lidská touha hluboko v srdci. Proto se Venomancer Lesale vydal pryč v honbě za novými jedy... a také za novými úmrtími, která přinese.