Říká se, že cesta kentaura je dlážděná mrtvolami padlých. A pro kentaura nazývaného Warrunner to byla vskutku dlouhá cesta. Nezasvěcení si občas čtyřnohé klany Druudu pletou s prostými, brutálními stvořeními. Jejich jazyk nemá psanou formu, jejich kultura nemá tradiční piktogramy, strukturovanou hudbu ani zformovanou víru. Pro kentaury je totiž dokonalou artikulací myšlenky a nejvyšším vyjádřením sebe sama boj. A jestli tedy lze zabíjení mezi kentaury považovat za umění, Warrunner Bradwarden je jejich největším umělcem. Do své dominantní podoby vyrostl na půdě Omexe, starověké arény, kde se po tisíciletí scházely klany kentaurů při provádění svých gladiátorských rituálů. Jak sílil a jeho sláva rostla, přicházeli se na mocného kentaura dívat i cestovatelé z dalekých krajin. Přišli, aby viděli bojovníka, který do arény vstoupí jako první a odejde jako poslední. Umělce, který z každého seknutí čepelí vytvoří komplexní mistrovské dílo. A básníka, jehož tvorba je vepsána krví do vybledlých písků arény smrti.



Jeho nezastavitelná jízda za sebou nechávala postupně všechny bojovníky, a to až do té chvíle, kdy dav propukl v největší jásot a Warrunner zjistil, že zůstal sám, neporažený šampión svého druhu. Za jeho činy mu byl kolem širokého pasu omotán pás Omexe, avšak smrtící umělec si při svém triumfu uvědomil pouze prázdnotu. Co má bojovník dělat bez výzvy? A tak se ještě ten den mocný kentaur vydal hledat nový cíl. Pro svůj lid je Warrunner nejlepším bojovníkem, jaký kdy vstoupil do arény. Ale to mu nestačí a nyní chce dokázat, že je nejlepším bojovníkem, jaký kdy žil.