Mars, prvorozený syn nebes, strávil věčnost válčením a sledováním válek vedených ve svém jménu. Ať už to však byly války za účelem dobývání nebo msty, oprávněné nebo neoprávněné, všechny skončily krveprolitím. Stejně jako jeho otec Zeus, ani Mars v tomto uspokojování svých nejnižších potřeb neviděl nic špatného a zkázu nechávanou za sebou přehlížel.

Jak ale staletí plynula, sobecké chování jeho otce a vlastně i všech ostatních bohů, kteří Marsem pohrdali, přestalo stačit. Válčení pro nic za nic najednou nedávalo smysl a bůh války poprvé za celý svůj nesmrtelný život začal pochybovat, jestli ostří jeho kopí směřovalo proti správným nepřátelům.

A hle, řešení bylo nasnadě: musí vést válku, která má skutečný smysl a inspiruje k něčemu víc než jenom barbarství a utrpení. Musí si nárokovat své prvotní právo a stát se vůdcem panteonu. Až tedy spálí ten starý a z jeho popela vybuduje nové impérium. Jenom tak doopravdy nalezne klidu a jako bůh války Mars půjde ostatním příkladem.