Vládci říše Cymurri si po staletí pořizovali své dvorní věštce ze Slonovinového sirotčince skrytého hluboko v Hrozivých horách. Zálohu vždy složili při početí embrya a zbytek doplatili, když byl dospělý vytrénovaný prorok přiveden před Kamenného krále.

Veškeré věštce rodily bledé jasnozřivé ženy, které se následně staraly o jejich fyzickou podobu, to jediné, co věštci sdílí s naším světem. Jejich duše jsou totiž neustále v nezměrných dálkách, daleko za známým vesmírem a dimenzí. Když se z těchto cest věštci vrátili, vyřkli, co viděli. Z těchto podivných vizí následně Rádci vyčetli budoucnost, diplomatické rady a vše, co Kamenný král potřeboval k vítězství ve válce nebo jiné při. Takto to probíhalo po mnoho generací a knihy se plnily jmény triumfálních králů a říší, které svými úspěšnými taženími získali. Avšak nic netrvá věčně a věci se změnily, když byl před posledního Kamenného krále předveden věštec pojmenovaný Nerif.

Už od začátku byly Nerifovy předpovědi zvláštní, zdálo se totiž, že budoucnost nepředvídá, ale formuje. Z úst věštce se tak linula proroctví, o která se nikdo neprosil, a říše Cymurri si tak rychle vytvořila nové nepřátele. Rádci, kteří vytušili, že by mohli přijít o svou moc, svedli veškeré problémy říše na věštce. Též požádali o jeho odstranění a chystali se kontaktovat sirotčinec, aby Nerifa nahradil někým lepším. Avšak tu jim Nerif vypověděl hrozivý sen o zničení Slonovinového sirotčince, který se do několika hodin vyplnil, když byl sirotčinec zasypán devastující lavinou. Rádci, obávající se, aby je nestihl stejný osud, se skryli ve svých komnatách a doufali ve zlepšení situace.

Kamenný král, velmi praktický člověk, si však uvědomil, že věštce tak nadaného by mohl využít jako zbraň při svých dalších taženích. Degradoval proto své rádce a Nerifa postavil po svůj bok. Neznajíc celou pravdu o Nerifově talentu, mu odvážně diktoval, co má vyslovit jako své další proroctví.

Zpočátku to králi vycházelo a holedbal se tím, že si osud věštce oblíbil, král jej následně přemohl a nyní jej ovládá. Kdyby nebyl zaslepený svojí pýchou, vzal by Nerifova slova před útokem na říši Nespokojeného satrapy jako varování. Když totiž Nerifa nutil předpovědět další slavné vítězství, věštec pouze zamumlal: „Možné je cokoliv.“ Víc z něj král nedostal. Avšak i tato slova mu stačila, protože důvěřoval své armádě a satrapa byl obklíčený a bez pořádné armády. Proto věštbu pochopil tak, že s dobrou taktikou se nemůže téměř nic stát.

Nyní už samozřejmě víme, že měl prorokova slova vzít víc doslovně. Protože to, co se následně stalo na bojišti u satrapova paláce, si nelze ani po řádném prostudování letopisů říší pásma If dost dobře představit. Podle všeho se totiž uprostřed krveprolití bitva rozdvojila. V každý klíčový moment bitvy se realita ohnula a roztříštila na kousky. Válečníci, kteří padli, se tak nacházeli zároveň na zemi a zároveň útočili. Jejich mysli se také roztříštily, takže vojáci byli zároveň mrtví a zároveň živí, zároveň existující a zároveň neexistující. Vítězství a porážku zažily obě armády najednou. Z vesmíru se stal zrcadlový sál, jehož zrcadla se nepřestávala tříštit.

Bezprostředním vlivem bylo zešílení všech účastníků bitvy. Mysl Kamenného krále, neschopná pochopit zároveň vítězství a porážku, se rozptýlila do změti šílenství. Satrapa však nedopadl o moc lépe. A spárované reality se nepřestávaly dělit, čímž vytvářely nekonečně mnoho dalších realit, kde postupně lidská populace šílenstvím ztratila schopnost se oblékat, rozmnožovat a následně i najíst.

Dlouho předtím, než začaly samotné dozvuky těchto realit, se však Rádci chopili Nerifa, svázali ho a poslali pryč z jejich vesmíru na dimenzionální bárce, doufajíc, že skončí někde, kde nikomu neublíží. Bohužel pro ně bylo již pozdě. A možná je pozdě i pro nás.