Každý mág umí jedno nebo dvě kouzla. Několik mágů dokonce studuje tak dlouho, že se stanou kouzelníky. Nicméně jen ti nejnadanější se mohou honosit titulem Magus. A stejně jako v každé jiné skupině lidí, panuje i mezi kouzelníky určitá soutěživost.

Známého kouzelníka a učence velké magie Rubicka nikdy nenapadlo, že by se i on mohl stát Magusem. Pouze však do té doby, než se ho někdo po sedmé pokusil zabít. Když ledabyle z balkónu shazoval zbytek těla rádoby vraha, uvědomil si, jak ubohé jsou pokusy o jeho zabití. Dříve byl kouzlem letícím jeho směrem překvapený, nyní mu však všechno připadalo velice předvídatelné. Toužil po větší konkurenci. A proto se rozhodl udělat to, co musí udělat každý kouzelník, aby se dostal do vyššího řádu: oznámil, že zabije Maguse.

Rubick rychle zjistil, že když je v ohrožení jeden Magus, cítí se v ohrožení všichni, a tak se proti němu spojili. Kouzlo každého jeho protivníka bylo nezastavitelným proudem energie, každý útok byl smrtící. Zanedlouho se však stalo něco, co Rubickovi protivníky velmi nemile překvapilo: jejich kouzla se obracela proti nim samým. Uprostřed víru magie stál Rubick, usmíval se a podvědomě se učil kouzla, která na něj letěla. Ty pak kopíroval a posílal zpět na své nepřátele. Tím v řadách proti němu spiknutých nepřátel vyvolal chaos. Brzy se začali obviňovat navzájem a nakonec začali bojovat i mezi sebou, aniž by zjistili, kdo proti nim kouzla skutečně sesílal.

Když se bitva nachýlila ke konci, zůstaly na bojišti ležet ohořelé, zmrzlé, promočené, pořezané a probodnuté mrtvoly. Většina z nich zemřela rukou svého bývalého spojence. Rubick unaveně, ale vítězoslavně pohlížel na bojiště. Když přeživším přednesl svůj návrh na převzetí Skryté rady, nikdo neměl sílu postavit se mu. Jedenáct nehmotných mudrců se nakonec shodlo a učinilo Rubicka Velkým Magusem.