V průběhu věčností následujících exodus Strážce a započetí věku světla se někteří z potomků prvního slunce začali spojovat proti bujícímu chaosu, který tvůrce jejich předka probudil k životu. Tyto samozvané Děti Světla věřily, že jsou jako jediné hodny převzít Strážcem odhozené otěže a zbudováním převelikých armád se pustily do vymýcení všech tvorů prvotní noci z kosmu.

Valora zvaná Dawnbreaker je nejopěvovanější válečnicí z řad starověkých výtvorů Dětí a zářícím zvěstovatelem řádu a světla. Ukovaná ze srdce mladé metalické hvězdy a prodchnutá zlatým dechem nového života, Valora byla pověřena šířením moudrosti Dětí do nejtemnějších koutů vesmíru, kde každým máchnutím svého kladiva protínala nebesa zářivými paprsky a každým drtivým dopadem udržovala nekonečnou bitvu s temnotou převáženou na stranu světla.

Časem však Děti odhalily Valoře další její úděl. Přišly totiž na to, jak nechat své vnitřní světlo prostoupit celý kosmos a navždy tak vytlačit temnotu. Po Valoře nicméně žádaly vyhledat poslední díl své ultimátní skládačky, zdroj nezměrné síly. A tehdy, vůbec poprvé, narazilo nebeské kladivo na nerozbitnou překážku – selhání, za které zaplatila devastující cenu Valora i její stvořitelé. Jiskra Dětí Světla byla nadobro zadušena a Dawnbreaker zůstala bezvládná v černé nicotě, tisíce let plující vesmírem, dokud nedopadla na neznámý svět.

Zde odpočívala, dokud přítomnost potulné mladé hvězdy nerozžhnula starobylou výheň, relikvii z dob Dětí, jež stejně jako Valora po dlouhé věky spočívala pod žhnoucí rudou pustinou. Díky této výhni však Valora získala zpět malou část svých dávných sil a objevila zemi zmítanou válkou a neúnavnými vrtochy chaosu. Její bozi jsou už tedy zapomenutou historií, ale kladivo stále má. A nejen ono, také má sílu ho používat ve jménu dobra a světla.